Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot.Oba tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat.A když se to konečně podařilo, tak si oba upocení sedli,chlapeček se podíval na boty a říká: "Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně."
Paní učitelka se také podívala a skutečně,boty byly obuty obráceně.Zachovala klid, znovu je sundala a znovu je rvali na nohy.Tentokrát správnou botu na správnou nohu. Potom se chlapeček podívá na boty a říká: "To ale nejsou moje botičky."
Učitelka se kousla do jazyka a místo toho, aby na něj zařvala: "To si, ty hovado, nevěděl dřív?", s námahou zase botičky sundala. Když byly boty dole, povídá chlapeček: "To jsou botičky mýho brášky.
Maminka říkala, ze je teď budu nosit já."
Učitelka už nevěděla, jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapečkovi do bot.
Když mu po té úporné práci pomáhala do kabátu, tak se zeptala: "Kde máš rukavičky?"
Chlapeček odpoví: "Rukavičky mám schované v botičkách."
(Proces s učitelkou začne příští měsíc.)
Zdroj: www.mixiik.blog.cz
